Policisté NCOZ mě tentokrát velmi zklamali. Když jsem v úterý dorazil na tzv. výslech obviněného v přípravném řízení, chyběl na místě Cucák, jak je na mém blogu přezdíván kpt. Mgr. Martin Janků. Mladý policejní hrdina, kterému stát platí za to, že mě šmíruje a fotí ze křoví, neměl odvahu stanout mi tváří v tvář. Naštěstí za sebe měl odpovídající náhradu: Měkejše. Pplk. Ing. Jaroslav Škop (služební číslo 222255), který převzal spis po dezertující pplk. Magdaleně Němcové, je prototyp policisty, který nebere svou práci vůbec vážně a kvůli svému pohodlí rezignoval na jakékoliv prvky své autority.
Kromě obligátního odmítnutí výpovědi a nepodepsání protokolu o výpovědi byla zábava. Když Měkejš nepochodil s podáním ruky ještě na vrátnici, dočkal se ode mě jen příkazu: “Jdeme nahoru!” Načeš se poslušně vydal do vyslýchací místnosti. Na policejní stanici jsem sice byl, ale jak jsem měl vědět, zda je skutečným policistou? Takže občanku od mě dostal až po legitimaci policejním průkazem. Měkejše jsem pak nechal číst tři stránky poučení s tím, že si to sám číst nebudu. Byl to evidentně jeho největší pracovní výkon za poslední týden. Nakonec jsem odmítl vypovědět také na to, zda jsem poučení rozuměl. Protože Měkejš postrádá jakoukoliv tvrdost orgánu, nemohu ho nazvat jinak než orgánem nečinným (v trestním řízení). Nelze než mu přát, že příspěvek na mém blogu mu pomůže sesbírat poslední zbytky svých mužných sil a udělí mi z úřední povinnosti tučnou pořádkovou pokutu. Pokud ne, tak už zřejmě chudák nikdy neztvrdne.