Z dobré vůle jsem se dnes nakonec dostavil na výzvu kapitána JUDr. Lukáše Kořínka (č. 304514) na policejní služebnu v ulici Na Perštýně v Praze. Přestože Kořínek a spol věděli o tom, že k dané věci využiji svého práva nevypovídat, trvali na mé osobní přítomnosti. Po prohledání na vrátnici mě postarší policista odvedl do prvního patra. Ve výslechové místnosti, mně známé již z akce Fénix v dubnu 2015, seděla vedle Kořínka podplukovnice Mgr. Zlata Pálfiová (č. 00186). Zatímco třicátník Kořínek předstíral hodného policistu a musím uznat, že mu to docela šlo, starší obtloustlá bruneta Pálfiová nemusela vůbec nic předstírat a projevila naplno svou přirozenost. Na Pálfiovou připadla role zlého policisty zřejmě proto, že by roli toho hodného nesvedla ani s velkým sebezapřením.
Krom toho, že jsem nevypovídal a nepodepsal protokol (který mi tradičně nedali), jsem zavedl menší inovaci. Tvrdil jsem neustále, že nerozumím poučení, a že nesouhlasím s tím, co zapsali. Chtěli alespoň ústní potvrzení zapsané výpovědi: “Napište si tam, co chcete”. Nepotvrdil. S tím přeci nelze souhlasit. Pak přišla nadílka některých zabavených cetek, ale počítač a hard-disk nevrátili. Co ovšem zůstává kruciální otázkou: Kdo mi zaplatí cestovní náklady a ušlý zisk z této zbytečné projížďky přes dvě stě kilometrů? Pálfiová na místě odmítla přiznat můj zákonný nárok na svědečné, takže žádám o částku 1005,60 Kč písemně. Třeba dojde i na soud. 🙂
Neodolal jsem nezeptat se příslušníků na Šlachtu a jiné drby z policie. Na tajně pořízený audiozáznam a mnoho dalšího se můžete těšit v následujících dnech. Jak se zpívá v písničce, patřím prostě mezi zlobivá děcka: