Skip to content

Dreksler slyší jen, co se mu hodí do krámu

Společně s dalšími lidmi jsem byl (a pravděpodobně stále jsem) odposloucháván Útvarem zvláštních činností (ÚZČ), který je specializovanou složkou policie provádějící odposlechy. Obsah a metadata mé elektronické komunikace dostali na stůl plukovník Jiří Dreksler a jeho podřízení z ÚOOZ, kteří před soudem zatajili důležité skutečnosti, aby jim soud umožnil domovní prohlídku. Ovšem samotné důvody, které soudům stačili k nařízení odposlechů jsou prapodivné. Proč by také nebyly, když policii stačí ukázat prstem na mapě. Soudci si s ničím hlavu nelámou a téměř všechny žádosti vždy odklepnou. Příkazy k odposlechům, k zajištění telekomunikačního provozu a ke sledování osob a věcí v kauze Fénix jsou vskutku poučným čtením. Přeji u nich příjemnou zábavu.

Když v červenci 2014 začali příslušníci ÚOOZ s případem, který si v té době pojmenovali Fénix, požádali si skrze státního zástupce o odposlech devíti lidí, což jim okresní soud v Mostě povolil. Byl jsem mezi nimi. Netrvalo dlouho a v srpnu žádal plukovník Dreksler o odposlech dalších dvou a devíti lidí, s čímž okresní soud v Mostě opět neměl problém. Protože ani několikaměsíční odposlech nikam nevedl, žádali policisté v říjnu 2014 o prodloužení odposlechů čtyř osob, což pro změnu odklepl Krajský soud v Ústí nad Labem. Když v únoru 2015 žádal plukovník Dreksler znova, rozhodl o prodloužení Městský soud v Praze. Mezi pěticí, která měla být odposlouchávána až do června 2015, jsem se nacházel také. Kromě ÚZČ může legálně odposlechy realizovat pouze několik málo státních složek (BIS, GIBS, celníci, vojenská policie, civilní a vojenské zahraniční zpravodajství). Masivní nasazování odposlechů policií narušuje soukromí tisíců lidí a často pouze těch, kteří jen komunikují s někým, kdo je odposlouchávaný. Že se nejedná o malou věc napovídá rozpočet ÚZČ, který se posledních několik let pohybuje okolo šesti set milionů korun.

Dalším policejním nástrojem v kauze Fénix bylo sledování osob a věcí. Drekslerovci v červenci 2014 požádali o sledování šesti osob a tří objektů, což mostecký soud umožnil. Žádost o další jednu osobu následovalo ještě v červenci a od srpna pak sledovali další tři osoby. Takže minimálně deset osob, ale pravděpodobně mnohem více, bylo následující půl rok pod dohledem policie. Další zásah do svobod lidí bylo zajištění telekomunikační a elektronické komunikace před zahájením odposlechů. V první vlně v červenci 2014 požádala policie o data o šesti telefonních číslech a čtyřech emailů za předchozí půl rok (od začátku ledna 2014). Mostecký soud ještě v červenci vše posvětil. Elektronická data mnoha dalších a dalších osob následovala v srpnu.

Již dvakrát jsem požádal příslušné tři soudy a pokusil se získat příkazy k odposlechům a záznamu telekomunikačního provozu. Marně. Odkazují se na § 88 odst. 9 trestního řádu, který prakticky znemožňuje komukoliv se dozvědět o tom, že byl v minulosti sledován. Dle nedávného nálezu Ústavního soudu je příkaz k odposlechu přezkoumatelný Nejvyšším soudem pouze v případě, když se o něm odposlouchávaný dozví od orgánů činných v trestním řízení, což by měl (pouze teoreticky) umožňovat § 88 odst. 8 trestního řádu. Ačkoliv dnes mám příkazy k odposlechům, které policisté získali na základě z prstů si vycucaných informací, k dispozici, nemám u soudů s jejich přezkumem a případným odškodněním za ně žádnou šanci.

Policie měla k dispozici údaje o pohybu mého telefonu, IP adres, ze kterých jsem se připojoval na email, a také obsah mé emailové komunikace již od 1. ledna 2014, tudíž jí muselo být známo, že jsem se od začátku ledna 2014 nacházel několik měsíců mimo kontinentální Evropu. Současně v příkazu k domovní prohlídce policie tvrdila, že jsem podezřelý ze zapálení policejního vozidla, což se mělo odehrát v Litvínově v lednu 2014, a že domovní prohlídka má sloužit k zabavení zbytků zápalných zařízení. Přestože policie na základě zajištěných dat věděla, že jsem se v té době nacházel v zahraničí a útoku jsem se nemohl zúčasnit, posloužilo jí to jako užitečná lež k získání příkazu k domovní prohlídce. O zajištění mých elektronických dat jsem se nedozvěděl od orgánů činných v trestním řízení, které mi to opakovaně odmítají oznámit, takže zůstává otázkou, zda mi to vědomí skutečností nějak pomůže ve zpochybnění alespoň příkazu k domovní prohlídce.