Ve čtvrtek tomu bude rok, co se zakuklení hrdinové plukovníka Šlachty jali realizovat akci s krycím názvem Fénix. Před domem mých přátel, kde jsem se nacházel, parkovala tři vozidla příslušníků nechvalně známého policejního útvaru a čekali až vyjdu. Skrze telefon se jim nepodařilo mě vylákat ven. Čas je tlačil, takže pět z nich mě došlo vyzvednout a vykonat to, co nemohu nazvat jinak než formálně zlegalizované ozbrojené přepadení, loupež a únos. Nejprve mi příslušníci s odznakem ukradli počítač a telefon (nejsou zapsány na seznamu zabavených věcí). Nasadili mi pouta a jeli se mnou k mému domku vykonat domovní prohlídku. Tam čekali tři dodávky zakuklených samopaly ozbrojených těžkooděnců, psovod se psem a celá řada dalších příslušníků represivních složek. Celkem byla na místě malá armáda okolo čtyřiceti policistů ze tří krajů.
Protože jsem neměl co skrývat, rozhodl jsem se v úkonech prohlídky spolupracovat a něco se o práci hrdinných strážců pořádku naučit. Prohlídky se ujali Karel Doležal, Jiří Vaculík, Luboš Fiala, Martin Bartoš, Jaroslav Kordula a další blíže neurčení příslušníci a jedna příslušnice. Některý z nich mi v nestřežený moment ukradl lepidlo značky Chemopren (pořizovací cena cca 50 Kč) a jeden příslušník se neustále pídil po nějakých kleštích (ty jsem si posléze přepočítal a žádné z nich kupodivu neukradli). Nejvíce ovšem toužili nalézt zbraně. Chtěl jsem jim pochopitelně vyhovět a za zbraně označoval jednotlivé kusy mých věcí, ale vším včetně praku překvapivě pohrdli. Prohledali každý jednotlivý list ve stozích vytištěných odborných publikací, ale věda na ně byla asi příliš složitá a nic z mých poznámek nevzali. Mnoho času a pozornosti strávila jediná přítomná policistka u krabice, o které jsem prohlásil, že není moje. Takže si prošla desítky či stovky obálek s ornitologickými vzorky. Další policista byl zřejmě znalec lahodných čajů, které mi důkladně očuchal. Naštěstí žádný z nich pod mým dohledem nezcizil. Pro zklamané příslušníky se hlavní kořistí stala kamera, hard disk a dva flash disky. Z prohlídky mi vystavili protokol o domovní prohlídce a protokol o prohlídce jiných prostor.
U nejvtipnější scény, kdy kráčím spoután ke svému domku a za mnou následuje armáda zakuklených ozbrojenců, došla přítomnému kamarádovi ve foťák baterie. Několik fotografií z mého zatčení přesto existuje a můžete se jimi exkluzivně pokochat.
Poslední rozloučení s přáteli než mě vyvedou z bytu. Vzadu se krčí hrdinka od policie a schovává se před objektivem. Podle nesprávného úsudku policie jsem byl tak nebezpečný, že jsem potřeboval pouta.
Dvě ze tří vozidel ÚOOZ parkují před vchodem do domu, ze kterého mě vyvedli. Já už v tu chvíli sedím ve stříbrném autě. Policistka se opírá loktem o zábradlí a šéfík s černou kšiltovkou udává rozkazy.
Unesen odjíždím…