Skip to content

Příběhy Petra a Roberta díl první: Jak vyrobit zápalnou lahev?

Útvar speciálních činností se rozhodl vydat povídky agentů provokatérů VO-0101 a VO-0105 pro širokou veřejnost v tištěné podobě. K teroristickému útoku v podobě hození molotovových koktejlů na vlak přesvědčili agenti anarchisty již před jejich oficiálním soudním nasazením, a proto se o tom v příbězích vůbec nedočteme. Svědectví agentů bude u soudu neprůstřelný důkaz a zřejmě bude stačit v případě rozporu, kdo s nápadem útoku na vlak, skutečně přišel jako první. Zdálo se, že zbývá vše jen dotáhnout do zdárného konce.

První dva měsíce byly pro Petra s Robertem velmi vzrušující a plné očekávání.  Hodně se mluvilo a vyprávělo. Povídalo se o samotném útoku na vlak, ale také o dalších útocích. Nejprve to měla být přímá akce proti koncertu pravicových skupin v Brně. Jenže na zapálení transformátoru u klubu měli “teroristé” příliš málo odvahy, tak se alespoň mluvilo o útoku na trafostanici obchodního centra Tesco na Zličíně. Při samotném mluvení se ale zapomnělo na zásadní otázku: umějí vůbec anarchisté namíchat zápalnou láhev? To se ukázalo jako podstatný problém, se kterým si ovšem Petr s Roberte hravě poradili.

Hrdinní agenti nastartovali policejní dodávky a dopravili anarchisty do Hornbachu, kde se za policejní peníze nakupovalo: petrolej, polystyren, molitan, rukavice, páska, olej a mýdlo. Pak agenti odvezli anarchisty na benzínku FATO plus do Řeporyj, kde ještě přikoupili 10 litrů benzínu. Na výuku odvezli anarchisty do dolu Mramorka u obce Chýnice. Tam je naučili potřebné revoluční dovednosti: do zápalné lahve patří benzín, olej a polystyren. Za to si anarchisté vysloužili mezinárodní ocenění od soudruhů z Německa, Itálie, Rakouska, Řecka a Francie. Jaké ocenění si vysloužil Petr s Robertem nevíme, protože zde končí první díl povídky o našich hrdinných policejních provokatérech.

(Důležité upozornění: podobnost se skutečností je čistě náhodná)