Po téměř jednom roce tahanic s Generálním ředitelstvím Vězeňské služby České republiky jsem dostal, co jsem chtěl: předpis, kterým se řídí stravování obviněných a odsouzených osob. Přestože normálně má dle zákona trvat poskytnutí podobné informace dva týdny v tomto případě to bylo týdnů 48. Poku bych se opakovaně neodvolával a nepodával stížnosti pro nečinnost na Ministerstvo spravedlnosti, asi bych se ho nikdy nedočkal. Nařízení č. 30/2014 generálního ředitele Vězeňské služby České republiky o stravování ve Vězeňské službě České republiky si můžete stáhnout zde. Starší verze nařízení a související dokumenty jsou zde (rok 2003), zde (rok 2005), zde (rok 2008), zde (rok 2013), zde (léčebná výživa) a zde (jídelní lístky).
Dokument jsem požadoval, protože jsem chtěl znát pravidla, která se vztahují na možnost dostat veganskou stravu ve vězení. To je upraveno v § 33 nařízení, který zní:
Stravování vězněných osob s jinými stravovacími návyky
(1) Stravováním vězněných osob s jinými stravovacími návyky se rozumí stravování pro osoby, jejichž kulturní a náboženské tradice neumožňují konzumovat běžnou stravu.
(2) Osobám s jinými stravovacími návyky nebo osobám, které odmítají akceptovat běžné stravovací zvyklosti, může být poskytnuta strava, která není v rozporu s jejich vírou (založením, přesvědčením), na základě písemné žádosti těchto osob podané řediteli věznice a jen v případě, umožňují-li to podmínky věznice. Pokud je ošetřujícím lékařem přiznána léčebná výživa, může být strava respektující jiné stravovací návyky poskytnuta pouze za předpokladu, že její charakter nebo obsah není na základě písemného vyjádření nutričního terapeuta v rozporu s příslušnou léčebnou výživou stanovenou na základě indikace ošetřujícího lékaře.
(3) Podmínkami věznice se ve smyslu odstavce 2 rozumí
a) vybavení kuchyně vhodným technologickým zařízením,
b) kvalifikace personálu,
c) dostupnost odpovídajících surovin,
d) zajištění zdravotní nezávadnosti připravované stravy.
Podmínky v odstavci tři rozhodně nemohou být naplněny v žádné české věznici. Vezměme to postupně:
a) Výroba veganské stravy rozhodně nepotřebuje vybavit kuchyni jiným technologickým zařízením, než které vyžaduje výroba běžné stravy. Naopak stačí ještě méně vybavení než vyžadují některé diety (např. kašovitá), které vězeňská služba dle dalších nařízení poskytuje.
b) Pokud je personál schopný naučit se minimálně 14 druhů diet (pankreatickou, bezlepkovou, diabetickou atd.), tak na vlastní blbost svou neochotu svádět rozhodně nemůže.
c) Koupě veganských produktů rozhodně není problém, navíc není potřeba vařit ze speciálních potravin pro vegany, ale luštěniny, obiloviny a zeleninu je možné nakoupit bez probému v každém obchodu s potravinami.
d) Tento argument použila Vězeňská služba, když mi sdělila, proč veganskou stravu podávat nemohou. Podle nich je totiž veganská strava zdravotně závadná, protože neobsahuje všechny důležité nutriční složky. Ani tento argument neobstojí, protože je v rozporu s většinou odborných dietologických organizací, jako například The American Dietetic Association (Americká dietetická asociace), Dietitians of Canada (Kanadští dietologové), The British National Health Service (Britská státní zdravotnická služba), The British Nutrition Foundation (Britská nadace pro výživu), The Dietitians Association of Australia (Australská dietetická asociace) nebo The United States Department of Agriculture (Americké ministerstvo zemědělství).
Sečteno a podtrženo: podmínky věznice nemohou z principu vylučovat podávání veganské stravy. Jediným důvodem pak může být neochota ředitele věznice písemné žádosti o poskytnutí veganské stravy vyhovit. Až zas bude nějaký vegan ve vězení marně žádat, už bude jasné, kdo je za to přímo zodpovědný a o čí libovůli se jedná.